Guellala
Guellala je krásná zachovaná hrnčířská osada. Vyrábějí se zde i věci, které na soucích nenajdete. V místě za vesnicí se dobývá jílovitá hlína, ze které se pak hrnčířské výrobky modelují.
Jedině v Guellale se v hrnčířských dílnách vyrábí šejkr v podobě velblouda, do nějž se odděleně vlévají dvě tekutiny. Jedna hrbem a druhá břichem (tedy dnem džbánku). Pak to důkladně promícháte a vylijete tlamou. Žádný z otvorů velblouda není ničím uzavřen, aby tekutina nevytekla! Každý setu proto ptá, jak je to možné. Když jsem tady byla já, hrnčíř se jen zasmál a odpověděl, že si máme koupit velbloudy dva, jednoho rozbít a podívat se dovnitř . Takový velbloudek je i velmi dobrým suvenýrem.
Co je zajímavé, tak nedaleko Guellaly je Muzeum tradic. Nachází se na jedinévyvýšenině, která na Djerbě existuje, a to 52 m nad mořem. Pokud už jste v Guellale, běžte se podívat i do muzea. Na figurínách je tu představen domorodý život Tunisanů. Nejvíc asi všem utkví výjevy ze svatby, tedy z přípravy na svatbu a ze svatební noci
V muzeu se dozvíte zhruba následující:
-
Nevěsta před svatbou musí být panna.
-
Aby si ji ženich mohl vzít, musí ji být schopen vyplatit. To znamená, že v Tunisku je to jinak než u nás. Tady dává věno muž, zatímco u nás bylo zvykem, že věno přináší žena.
-
Před svatbou je nevěsta důkladně vyholena. Zůstanou jí jen vlasy a obočí. Veškeré (a to milé dámy opravdu veškeré!) ochlupení je vytrháno!
-
Upřímně nechtěla bych se vdávat za Tunisana.
-
Nevěstě jsou ruce pomalovány henou.
-
Na svatební hostině je přítomna celá rodina a půlka vesnice, nejlépe nejenom polovina.
-
O svatební noci je ženich všemožně povzbuzován svými známými a rodinnými příslušníky (muži), za pomoci bubínků a píšťalek, aby ze své manželky co nejdříve udělal ženu.
-
Jestli se nevěstě narodí chlapeček, je mu udělána obřízka.
