Poušť
Slovo, při jehož vyslovení se lepí jazyk na patro a rty suchem praskají. Symbol a místo nadpozemské krásy, čarovné hry barev a stínů. Poušť, která leží na dosah.
Zavedená představa pouště znamená písek a horko. Bez veškerých stop života. SAHARA, největší pustina planety, není tvořena jenom pískem. Daleko větší území zaujímají skalnaté obnažené povrchy s fantastickými kamennými útvary. Tento typ pouště se nazývá hamada. Výrazné kolísání teplot urychluje zvětrávání hornin, které se rozpadají na drobnější a drobnější úlomky až z nich vzniká jemný pouštní písek. Prach a písek se hromadí na příhodných místech, kde časem vznikají pouštní hory, zvané ergy. Vítr formuje písek do přesypů, které jsou v neustálém pohybu. Na okrajích pouští jsou přesypy srpkovité, tzv. barchany. V centrálních částech pouští jsou přesypy podélné, dlouhé i stovky kilometrů.
K poušti také patří voda. Srážky nebývají vydatné, sotva 100 mm ročně a padají v prudkých lijácích. Vodní přívaly odplavují nahromaděné sedimenty, prachy a sůl a divokými erozními rýhami zvanými wádí stékají do bezodtokových pánví. Zde voda vysychá a na dně zanechá pouze kal a soli. Vznikají příznačné solné pánve neboli chotty. Jedná se většinou o rozsáhlé planiny pokryté bělavými "květy", kterým se říká pouštní růže. Jsou to krystalické útvary draselných, sodných a hořečnatých solí.
Poušť patří neodmyslitelně k tváři planety Země již od vzniku prvotní zemské kůry. Pro nás je tato krajina exotická, nicméně byly doby, kdy poušť pokrývala Český masív. Dodnes lze v Podkrkonoší spatřit červeně zabarvené pouštní sedimenty, vzniklé v permském útvaru. V Tunisku se poušť, a to hned největší světa Sahara, nachází dodnes.
Veškeré typy povrchu: hamady, ergy, wádí, stolové hory, solná jezera, … lze poznat i během našich okružních cest tuniskou pouští.
Staré arabské přísloví praví: "Jen v poušti je člověku dáno okusit slasti svobody".
Každý, kdo poznal krásu pouštního západu slunce, kdo zakusil volnost nekonečných dálek a krutou nádheru pouštní přírody, dá tomuto úsloví za pravdu.