Řemeslníci - Obchodníci na Djerbě
Pozoruhodný je úspěch Djerbanů při obchodní činnosti. Děti už odmala pomáhají svým rodičům při práci a proto se vše velice dobře naučí. Obchody se provozují především na trzích (souk), které zde mají několik století dlouhou tradici. Nejznámější je v Houmt Souku. Scházejí se zde tkalci, krejčí, klenotníci, koželuzi, mědirytci, obchodníci s koberci, kůží a parfémy. Velkého významu dosahuje i prodej krajek. Ostatní cechy jsou provozovány za branami města. Obchůdky jsou poraženy barevnými látkami, vzduch je plný aromatických vůní, a to buď parfémů nebo koření. Pozorný a zvědavý návštěvník trhu jen s velkou námahou projde a důkladně si prohlédne celý trh, neboť na každém rohu stojí něco za povšimnutí.
Hrnčíři na Djerbě
Nejlepší hrnčíři ostrova jsou v Guellale. Provozují bez jediného zaváhání jedno z nejstarších uměleckých řemesel světa. Dnes zde pracuje 35 - 40 hrnčířů oproti 350 - 400 v dobách nejvyššího rozkvětu.
Hrnčíři z Guellaly vytvářejí umělecké i užitné předměty, nejčastěji džbány. Hrnčířská hlína má barvu medu nebo pouště, přesto jsou džbány světlé. Po vyrobení se totiž ponořují do mořské vody, která jim propůjčí téměř bílou barvu. Dále se již neglazují. Nejčastěji se používají k uskladnění oleje, obilí a dalších potravin. Vypalovací pece se objevily v období 1.500 - 1.300 př. n.l. a stále jsou velice primitivní. Vyhřívání pecí je zajištěno spalováním olivovníkového nebo palmového dřeva.
Rybáři na Djerbě
Loví se mořské houby, mořští ježci, obrovské množství druhů ryb, hlavonožců (chobotnice, sépie) a korýšů (krevety). Chobotnice se chytají do hliněných džbánů, ve kterých našly vhodný úkryt a rybář druhé den, brzy ráno, džbány vyzvedne z moře i s úlovkem. Úlovek se draží na trhu v Houmt Souku.
Na západním pobřeží, v zálivu Malá Syrta, je mělké moře a jsou tu vhodné podmínky pro život a vývoj mnoha druhů mořské fauny. Zvláště se zde daří mořským houbám.
Tkalci na Djerbě
Tkalci na mohutných tkalcovských stavech z palmového nebo olivového dřeva provádějí především ženy. Práce je velmi namáhavá, protože tělo je téměř celý den ve stále stejné, neměnné poloze, a svaly jsou ztuhlé.
Kolébkou této tisícileté činnosti je Egypt. Na Djerbě se stalo tkalcovství základem blahobytu. Tkalcovna byla dříve provozována v rodinném kruhu. Tkaly se obleky a deky na spaní, zejména pro potřeby rodiny, obchod byl omezen pouze na nejbližší okolí. Později se vytvořily městské provozy, v nichž bylo koncentrováno několik dílen. Produkty byly určeny výhradně k obchodu. Šlo o koberce a pokrývky. Kvalita byla a je kontrolována úřadem O.N.A.T., který vydává certifikáty kvality. Ty také např. určují, kolik uzlíků je na 1 dm2 koberce, a tudíž jak kvalitní je. Výchozím materiálem pro většinu produktů je vlna z jižního a centrálního Tuniska. Bavlna a hedvábí se používají při výrobě oblečení. Ženy také připravují vlnu ke tkaní, zejména její máčení a natahování. Z důvodu nedostatku vody na ostrově je vlna máčena přímo v moři.
Koberce utkané na tkalcovských stavech z olivového nebo palmového dřeva se rozdělují do čtyř skupin:
Zerbia - koberce z vysoce kvalitní vlny v červenohnědé barvě, barvivo se získává v blízkosti Kairouanu
Alloucha - koberce ze začátku století v přírodních tónech, v hnědé, bílé nebo černé
Mergoum - koberec s geometrickými motivy, které jsou doplněny jednobarevnými pruhy
Kilim - koberec s dlouhými proužky v barevných odstínech mezi černou a hnědou
Cenu koberce ovlivňuje kvalita vlny, motivy a hustota uzlů. Kvalitní koberce mají mezi 40.000 až 160.000 uzly na 1 m2.
Některé tradiční tkalcovny jsou stále v provozu, proto máte možnost tuto náročnou a krásnou práci pozorovat.
